Rosa na kolejích

Sedím na kolejích, ne že bych se zbláznila, nebo se chtěla zabít, ale i kdyby, nevyšlo by mi to. Léta tu nic nejelo a ani nepojede. Přemýšlím. Nad vším a ničím, koukám po okloí a říkám si, jaké by to bylo, kdyby náš vlak tudy jezdil, no asi bych tu jen tak neseděla. Do zad mi paří slunce a já plýtvám zbytek baterky v mobilu, kterou jsem si před odchodem nenabila. Sedím tu nad dózou a plecháčkem s malinami. Sbírala jsem je tak čtyři hodiny. Slyším sekání stromů, splašená auta, co jezdí asi tak dvěstě metrů vedle a čmárám poznámky, abych mohla napsat později článek. Mám zas náladu na nic. Říkám si, že bude "příjemný" vyčesávat ten bordel z vlasů. A jak já přišla k tomu, že sbírám maliny? No začlo to asi před dvěma lety, nudila jsem se, a tak jsem si šla projít koleje. Cestou jsem narazila na keř s malinami a hrst jsem sebrala pro ségru. Byla jsem šťastná, že jsem našla maliny, tak jsem doběhla domů a vzala nějaký hrneček, vrátila jsem se sem, na koleje a sebrala malin, co to šlo, no a od té doby mi mamka každé léto  servíruje, že bych mohla na maliny. No abych řekla pravdu, ono domů nenesu vždy jen maliny, jednou jsou to i jahody, někdy ostružina a dnes dokonce i rybíz :D ani nevím, jak se sem dostal. Pokaždé když jsem venku a nejsem přímo v centru města, ale někde u lesa, na kolejích, na zarostlém kopci, cítím se líp, sice trpím alergií, ale tohle léto se to změnilo, díky alergologovi. Ani netuší¨te, jaká je to úleva.
Uááá, nejradši  bych tu usla :D No nic, já půjdu domů, už mám hlad a maliny mě nespasí... A nakonec, zas se mi ulevilo, jen nevím, co budu dělat v zimě :D