Můj "¢®@z√" den

Pro ty, co nerozluštili "¢®&z√" = crazy ;D Včera jsem dopsala komplet "Never Give Up" podle plánu Kanji, Romanji i anglický překlad, takže užívám vítězství. S Miškou jsem si předevčírem psala ohledně LEDApple, no a díky ní teď furt poslouchá HanByul-ovo covery, má boží hlas... už jsem se domluvila s holkama, že si ho pořídíme domů a bude nám zpívat ukolébavky a ráno budíček. Sice stále z LEDApple miluju KyuMina, ale to Onewa, MinHa z SHINee, Taa z EXO a Leeteuka ze SuJu taky :D ale Hanbyul to prostě vyhrál :D No, abych se nezakecala :D dneska jsem si pustila LEDApple cover, spíš parodii :D, na gantelmena od PSYe a jedla jsem při tom... nebyl to dobrý nápad, skoro všechno jsem vyprskla. Dneska jsem pokoušela své umění- jezení hůlkami... no vedlo se mi, ikdyž to na fotce nevyppadá, já se při jídle soustředím jen na jídlo, takže se mi hůlky zrovna rozjely, když jsem se fotila, původně to byla fotka pro osobní použití, ale docela se mi líbila, takže se chci pochlubit. Polívka je čínská s nudlemi a byla výborná. Ta šedá, co mě už dva dny zalehává je naše čičina. Někdy je na zabití, ale jinak je to to nejnevinnější stvoření, co znám. Když si vemu, že se netěším do školy, je mi těch šest dní krátko, ale při pomyšlení, že se těším nehorázně na holky "partu", tak je šest dní moc a dlouho trvají. Už se těším, jak si s Miškou budem povídat o k-skupinách, co Denča s Natkou neznají :D A na Denču, se kterou si budem jak malé děti hrát "bombičky" :D a donutím holky hrát žabáka... :D No jo jdu už potřetí do první třídy, tak začnu pořádně :D a rovnou s bláznem jako je Denča, za poslední roky jsem se z neoblíbené stala ta blbá, ale nepřekáží... Tak nevím co říct na konec. Asi, vám popřeju krásný zbytek prázdnin :)

My k-pop songbook.

Ještě když jsem byla v tercii, berte to jako před dvéma roky, tak jsme na hudebku měli strašnou učitelku, která se snažila naučit všechny zpívat a to se jí v naší třídě prostě nemohlo povést, takže když se zpívala písnička, byla jsem s Luckou, pardon, s Luckama, stále je to jen jedna osoba :D, jediná kdo zpíval, ale ikdyž se Lucky snažila, tak jsem prostě byla nejhlasitější. Teď jsme dostali zpět naší nejmilejší učitelku hudebky a naštěstí jí ostatní poslouchají. Navíc k nám přibyla Petra, sorry, Petry a tak jsem slyšet jen ve výškách, nebo od cé jedna do maximálně do gé jedničky. Ale co je komu do toho, jak hlasitě zpívám :D. Abych se dostala k nejhlavnějšímu. Ta učitelka po nás chtěla "zpěvníčky" prostě jsme si měli koupit sešit s pevnýma deskama a ona nám během roku dávala písničky, co si máme napsat a nakonec to známkovala. Nikdo to nedělal, jen když po nás tu knihu chtěla, tak jsme to všichni dopisovali ve škole. Ono ani nemělo cenu si ten zpěvník psát, protože všechny písničky, snad až na dvě, byly ve "žlutém zpěvníku" (já písnička 2, pro 5.-9. třídy základních škol). Já jsem vzala nějaký starý sešit, vytrhla jsem popsané strany a oblepila jsem to plakáty :D a psala jsem do toho tužkou. No před dvěma týdny jsem si uklízela a našla jsem sešítek s pevnýma deskama s nápisem "zpěvníček". Došlo mi, že ta hrozná učitelka nám, když se s námi "loučila", řekla, že naše další učitelka bude ty zpěvníky taky chtít, tak jsem si kvůli té, co jsme měli další rok koupila něco vytrvalejšího. No samozřejmě ty zpěvníčky vůbec nechtěla, proto jsem tu knížečku našla až při úklidu. Nejdřív jsem ji umístila na to "nejváženější" místo v prvním šuplíku nahoře. No až do včerejška. Stále si zpívám něco k-popovýho a už nechci furt hledat texty na netu, tak jsem se rozhodla, využít tu knížečku k původnímu účelu. Ono by to nebylo nic přebornýho, přepsat text z netu, ale já se rozhodla napsat si kanji, romanji i eng. lyrics. Kdybych si jako první písničku nezvolila "Never Give Up" tak už to asi vzdám :D ale tohl jsem zvládla asi tak za půl hodiny. Vím, že to je blbě frázovaný a že to vypadá mírně nečitelně, ale opravdu jsem se snažila :D "Clap, clap yur hands everybody. everybody clap yur hands. Left, left to right. Right, right to left. Everybody just clap yur hands.Clap yur hands everybody. everybody clap yur hands. Left, left to right. Right, right to left. Put yur hands up in the sky... "

Ze skalky... :)

Vylezla jsem si na skalku nad kolejema. Trochu mě to tu děsí, ale je to tu pěkné. Čekám, že až někdo projde kolem, bude mě považovat za blázna, nebo zločince. Ono schopnost vybadat jako vrach či lupič bemá každý, ale s šátkem přes nos to jde přece jen snáz. Šátek nemám proto, že chci vyloupit banku, ale kvůli mému kašli. Abycb to vysvětlila, v Japonsu nebo třeba Korei, je slušnost při nemoci nosit chirurgickou masku. Já masku nemám, ale i šátek se toleruje, tak mám šátek. Vím, že nejsem v Korei, ale maska se nenosí jen kvůli hygieně, ale je to i módní trend a znám pár lidí, co masku nosí. O tom, proč našemi kolejemi nejezdí pěknou řadu let vlaky, se traduje "pověst". Prý kdysi vykradli nádraží nějací lupiči, nikdi je bohužel nechytil a nádraží zbankrotovalo. Pravda je však taková, že moc lidí vlak neužívalo, aspoň podle státu, a tak se trasa "Horní Slavkov" zrušila. Dnes se vlak prohání, jen po malé části našich kolejí a zbytek trouchniví a zarůstá. Občas se zasním a představuji si, že se tu procházím s nějakým klukem. Je to bohužel jen sen, neboť kluka nemám. Chtěla bych mít, jenže nikdo o mě nejeví zájem. Nikdy nedávám na sobě vědět, že mi chybí někdo do páru a když se mě někdo zeptá, odpovím s námahou, ale s úsmévem a každý se diví. Jenže já nemám ani možnost, s někým se seznámit a když se zamuluju, tak špatně. Na každýho prý čeká někdo druhý, ale já se bojím, že na mě někdo zapomněl. No nic. Už pár dní si pouštím singly a všelijak se u nich hýbu, na chreografie jsem poleno a jediný co zvládám je gwiomi od Haki, refrém k RingDingDong od SHINee a něco z Wolf od EXO, to něco je udělat si na slovo "wolf" uši z rukou, udělat "a-úúú" a škrábnout před sebe :D po prázdninách mě Míša musí naučit ruce k luciferovi od SHINee a ještě něco, páč jediný, čeho jsem schopná u tancování, je protáhnout se. Proto ranní čištění zubů beru jako rozcvičku a snažim se tančit, marně. :D K mýmu tancování, před hooodně dávnem jsem se snažilla tančit tu blbost z ještě větší blbosti jménem Hannah Montana ( -.- ) :D sice to vypadalo spíš jak kdybych měla záchvat, ale všichni to přežili :D Ráda bych chodila tančit, ale jsem nulové ohebná a ani tu hvězdu, nebo stojku nezvládnu, ale běhat umim, takže jsou učitelé tolerantní. No, teď budu muset projevit své schopnosti "horolezce" a slézt dolů. Bylo by suprový potkat podobného blázna, co poslochá k-pop, není z moc daleka a byl by ochotný se mnou chodit ven, je pravda, že to, co čekám, je spíš zázrak. Ale já jsem snílek. Jak já říkám: "Svět patří snílkům, protože jen snílek dokáže z ničeho, vykozlit všechno..." :)

 

Rosa na kolejích

Sedím na kolejích, ne že bych se zbláznila, nebo se chtěla zabít, ale i kdyby, nevyšlo by mi to. Léta tu nic nejelo a ani nepojede. Přemýšlím. Nad vším a ničím, koukám po okloí a říkám si, jaké by to bylo, kdyby náš vlak tudy jezdil, no asi bych tu jen tak neseděla. Do zad mi paří slunce a já plýtvám zbytek baterky v mobilu, kterou jsem si před odchodem nenabila. Sedím tu nad dózou a plecháčkem s malinami. Sbírala jsem je tak čtyři hodiny. Slyším sekání stromů, splašená auta, co jezdí asi tak dvěstě metrů vedle a čmárám poznámky, abych mohla napsat později článek. Mám zas náladu na nic. Říkám si, že bude "příjemný" vyčesávat ten bordel z vlasů. A jak já přišla k tomu, že sbírám maliny? No začlo to asi před dvěma lety, nudila jsem se, a tak jsem si šla projít koleje. Cestou jsem narazila na keř s malinami a hrst jsem sebrala pro ségru. Byla jsem šťastná, že jsem našla maliny, tak jsem doběhla domů a vzala nějaký hrneček, vrátila jsem se sem, na koleje a sebrala malin, co to šlo, no a od té doby mi mamka každé léto  servíruje, že bych mohla na maliny. No abych řekla pravdu, ono domů nenesu vždy jen maliny, jednou jsou to i jahody, někdy ostružina a dnes dokonce i rybíz :D ani nevím, jak se sem dostal. Pokaždé když jsem venku a nejsem přímo v centru města, ale někde u lesa, na kolejích, na zarostlém kopci, cítím se líp, sice trpím alergií, ale tohle léto se to změnilo, díky alergologovi. Ani netuší¨te, jaká je to úleva.
Uááá, nejradši  bych tu usla :D No nic, já půjdu domů, už mám hlad a maliny mě nespasí... A nakonec, zas se mi ulevilo, jen nevím, co budu dělat v zimě :D

Moje velké K aneb Já a K-Pop

Začlo ti nevině. Byli jsme na třídenním školním výletě. Druhý den našeho putování jsme zakončili celkem brzy a tak jsme si s holkama na pokoji povídali. Všechny, až na mě poslouchaly aspoň trochu k-pop a ačkoliv Míša už rok pouštěla všechny písničky a videa, co našla, mě neovlivnila, jo je pravda, že jsem si, to byla k-poperka jen Míša, pustila BB, ale po chvilce jsem zapomněla.Ale zpět k výletu. Míša byla na fb, ale byla nuda, tak došlo na videa, co měla v mobilu. Nejprve pustila něco smutného, už nevím co, ale druhé video si stopro pamatuji. Bylo to Hello od SHINee, když se objevil Onew, bylo jasno. Ptala jsem se, kdo to je. Holky chytaly záchvaty smíchu a pak mi vysvětlily, že se ještě před chvílí o něm se mnou bavily, že to je Onew, ten co uklouzne na rovině a jeho velikost ... ehm je desítka po hrochovy a velrybě. Řekli mi, že jeho příjmení je Lee [:í:] a jako každý Lee zdědil to, co z něj dělá desítku po velrybě. :D Dál mi miška pustila RingDingDong a bylo to. Ovšem že se mě pak zbytek výletu ptaly, jestli myslím vážně, jak to, že jsem se zabouchla do Lee Jin Ki-ho tak to, že budu poslouchat k-pop. No, svoji sbírku jsem rozšířila o Choi MinHo-a, Lee TaeMin-a ( oba i s Lee JinKi-m SHINee) a o Huang ZiTao-a (EXO-m). Mám pár dalších, co mám ráda, ale na tyhle, zatím, aspoň pro mě, nemají. :D Myslete si že jsem blázen, ale nebýt Míši, tak vám teď třeba píšu o 1D nebo JB. :D Mým snem, tím co je nejsplnitelnější, je seznámit se stejně švihlím k-poperem. Tak mi pište! :D Mějte se, jdu poslouchat čínskou verzi Growl (hádejte proč asi). Jo a kdybyste měli dotazi jestli třeba poslouchám i B.A.P nebo prostě cokoliv, tak pište, já napsala jen ty dvě skupiny, co ovlivnily můj život jako první, poslouchám i holky, tak se prostě ptejte, já zodpovím mileráda :) Tak pa :) (ta fotka "czech shawol" byla 2minovi do videa k narozkám :) )

 

"I'm EXOtic" (vím, že to není official název, ale používají ho skoro všichni)

Terapie přírodou (a že jí není málo) :)

Když člověku dojde inspirace, dělá všelicos. Někomu pomáhá sklenice mléka, někomu třeba krátká procházka se psem a někomu třeba spánek. Já mám inspiraci všude, nikdy mi nedojde fantasie. Občas jsem,ale, ve špatné náladě a potřebuji se odreagovat a to nejlépe sama, se sluchátky v uších a nejlépe na víc jak hodinu. Ještě to na tomto blogu nebylo,asi, zmíněno, ale často se mi střídají nálady. Ze smutku v smích. Ze vzteku v pláč a tak různě. A tak jsem tu. Sedím u lanovky, která v zimě nalno běží a teď jen liduprázdno, s SHINee, B.A.P, SNDS, EXO... a dalšími v uších, jen abych zapomněla na zbytek světa. Když sundám sluchátka, nemohu se zbavit jakéhokoliv hluku, způsobeného lidmi. Představuji si, jak by asi zněl zvuk, čistě jen přírody, ale jakmile se zasním, slyším v dáli motorku... Teď to hlavní. Když komukoliv představuji svoje město, zní to spíše tak, že žiju na smetišti, s vyhlídkou na dvaceti kilometrovou poušť a představím ho tak jaksi "děrovatě", ne nežiju v Ementále. Děrovatě myslím to, že místo toho, abych řekla to nejhezčí, povyprávím radši o tom, že jsme snad bývalé stanoviště NASA a že žiju spíše na Sibiři a že bychom se spíš měli jmenovat "Česká Východní Asie na Západě" a tak podobně. Je čas "doříct" vše o mém bydlišti. Mí vrstevníci sice nejsou nejlepší příklad, ale jinak jsou obyvatelé celkem milí. I přesto, že pamtek máme pomálu, je o zábavu postaráno díky planetární stezce a cedulkám "Kam jít?". Ovšem, abyste poznali pravé krásy mého města, musíte zkoušet i ty nejmenší cestičky, neboť jen takhle poznáte VŠE (pozor ne VŠI ale VŠECHNO) a třeba mě potkáte. Nejhezčí máme lesy, které jsou všude kolem a vnucují otázku, zdali v nich nestřeží nějaký strom poklad, je zde i mnoho hub a lesních plodů (když víte kam jít...) . Ukryté skalky jsou plné hornických skřítků a skrývají zlaté poklady. Když jdu po dávnou nefunkčních kolejích, přemýšlím, zda-li po nich před lety neprchal zloděj, kolik lidí po nich běželo, když nestíhali vlak a kdo, po zrušení trati, se po nich jen tak procházel, donedávna držely všechny trámy a obě kolejnice dohromady, bohužel zub času pracuje a z trámů rostou kořeny a kolejnice jsou už pár týdnů převrácené, ale stále je to nádherné místo pro procházku. Miluji věci, co mě zároveň děsí (ne proto, že jsou ohavné) a přitahují, proto své městečko miluji... Za tu chvíli, co sedím tady v trávě, poslouchám písničky a vnímám pohodu a klid okolí jsem vyseděla pořádný důlek, ale hlavně jsem pochopila, proč ,zatím, nesmím opouštět bydliště, které je pro mě 15 let život a jsem s ním, tajně, spjatá. Nakonec vám řeknu, že jsem už znovu veselá. Ještě poslední věc. Zajeďte někdy k nám do Horního Slavkova a užijte všechny ty krásy, co já teď.
PS: Začíná být zima a fouká vítr, asi bych měla vstát, vystoupat ten lyžařský kopec, co jsem (já blbá) sešla až dolů a vrátit se, jako poslušné dítě zpět domů, abych mamce odnesla ty maliny, které se už spíš staly šťávou a to z nich chce mamka dělat kompot... :D (tohle si se mnou opravdu nemusíte užívat) jů bélásek (ale tohle zase jo) :D 
Ne já už fakt jdu! :D

 

 

 

 Moje maličkost...

 

 

 

 

 

Přiložte "Á" k "Bé"

V deseti jsme s mou sestrou dostali knihu, no ono dostat k Vánocům knihu není nic neobvyklého, ale nezvyklá byla pro nas sama kniha. Byla to kniha "Origami". Ségru tvorba po chvíli znudila, aspoň to tvrdila, ale podle mého jen neměla nervy na luštění návodů. Mně štěstí přálo a toto umění mě začlo bavit. Později mě udivily návody na tzv. "3D origami". Po prozkoumání se začlo tvořit. Těžké to nebylo, jen zdlouhavé, ale na Silvestra se mi dílo zdařilo a před mými zraky se objevil košík. A zde je :)